Mám několik životních zálib. Jedna je osobní rozvoj. Věřím, že jsme zodpovědní za to, kým jsme. A že jedním ze smyslů života je stát se lepším, než jsme byli včera nebo jsme teď. Je to nikdy nekončící proces. Je o převzetí zodpovědnosti za svůj život. Převzetí zodpovědnosti za naše štěstí či radost.
Malování jako vášeň i jako učitel trpělivosti
Jednou takovou radostí a zálibou je právě malování mandal. Věnuji se mu již několik let. Nejsem moc trpělivý člověk, ale právě malování mandal mi pomáhá se v trpělivosti zlepšovat. A taky skvěle mi to vyčistí hlavu. Krásně se u toho zrelaxuji. Podle zadání nebo nálady volím barvu mandaly. Zbytek už se tvoří sám. Prostě pravá mozková hemisféra funguje jinak než levá a mě moc dělá dobře po práci, kdy jsem neustále „v hlavě“ se oddat pocitům a jen malovat dle intuice.
Modrá je dobrá
Jelikož jsme se loni stěhovali, chtěla jsem si svými obrazy vyzdobit byt. A měla jsem mimo jiné konkrétní vizi modré, krásně zářící mandaly na chodbu, nad schody, kde by se velký formát perfektně vyjímal. Nikdy jsem tak velký formát nemalovala. A musím říct, že když jsem si rýsovala pomocné čáry, moje netrpělivost se ukázala jako nikdy předtím, jelikož nepřesnost je u velkého formátu vidět více než jinde. U mandal se totiž opakují vzory. A aby vzory byly krásně stejně velké, využívají se k tomu pomocné linky. Jenže mě se podařilo se natolik odchýlit, že po nějaké době malování jsem zjistila, že mi to nevychází. Vzít namalované zpět už nešlo. Bylo moc pozdě. A tak jsem přemýšlela, co s tím.
I z chyby může vzniknout něco krásného.
Chyba co není chybou…
Díky této chybě jsem se nakonec rozhodla pro zcela jiný formát. Změnila jsem trošku techniku a udělala malý experiment. Místo pokračování v dalších „řádcích“, jsem více pracovala s volným prostorem a místo opakování vzoru jsem zkusila malovat do kruhu symboly.
Výsledek mě velmi mile překvapil. A tak jsem si uvědomila, jak bych nikdy něco takového nezkusila, kdybych k tomu nebyla donucena „chybou“. A někdy to tak je i v životě. Děláme dokola ty stejné věci, postupy. Opakujeme vzorce chování a reakcí. A někdy, někdy to, co vypadá jako chyba se může po čase ukázat jako nový experiment, který nás posune dál za naše předchozí obzory. A to mě učí mandaly. Že i z chyby může vzniknout něco krásného.
„Děláme dokola ty stejné věci, postupy. Opakujeme vzorce chování a reakcí. A někdy, někdy to, co vypadá jako chyba se může po čase ukázat jako nový experiment, který nás posune dál za naše předchozí obzory.“
Múza, která nás učí pokoře
Malování mandal mě učí také pokoře a trpělivost. Když malujete, něco vás přesahuje. Něco je tvořeno skrze vás. Vy se jen snažíte zachytávat inspiraci, která skrze vás prochází. Zároveň mě učí trpělivosti, neboť nejprve je potřeba zvládnout řemeslo tvorby. V tomto kontextu se mi moc líbilo, jak o tvořivém procesu, o inspiraci, o múze, duchu génia, hovořila na TED talku Elizabeth Gilbert, autorka knihy (známější ve formě filmu) Jíst, meditovat, milovat, kterou moc doporučuji ke shlédnutí:
https://www.ted.com/talks/elizabeth_gilbert_your_elusive_creative_genius
No a jak dopadl obraz? 🙂 Můžete ho vidět na mých stránkách: https://janadrlikova.cz/magicke-mandaly/ , madala s názvem Kouzelný domov. 🙂
Pokud byste chtěli vědět více o mé tvůrčí práci, tak mě můžete sledovat moji FB stránku, kde sem tam něco sdílím: https://www.facebook.com/profile.php?id=100084018615155 .
Přeji kouzelný a tvořivý den 🙂