V dnešním světě především používáme naši levou mozkovou hemisféru. Racionální část. Logiku, věříme datům. Orientujeme se na vnější svět. Jenže z mé zkušenosti to pro spokojený a úspěšný život není dostačující. Vše je propojené v celek. Naše vnitřní prožívání ovlivňuje to, jakým faktům dáváme pozornost ve vnějším světě. To jak přemýšlíme o věcech ovlivňuje to, jak je vnímáme a prožíváme. Nejlépe fungujeme, pokud zapojujeme obě mozkové hemisféry – mimo jiné proto Einstein šel hrát na housle, když potřebovat vyřešit nějaký analytický problém.
Objektivita. Data. Analýzy. Levá mozková hemisféra.
Objektivitu potřebujeme. Data a statistika nám ukazuje, jak to má většina. Jak vypadá průměr. To je moc důležité, pokud řešíme společnost nebo politiky a systémy, které mají celospolečenský dopad. Prostě jako manažer nebo politik potřebujete vědět, zda daná událost je jen náhoda, jednotlivost, nebo se týká velké části populace (nebo firmy) a potřebujete to nějak řešit.
Uvedu příklad. Jednou mi kolega vyprávěl, že v rámci průzkumu se jim stala humorná situace. Respondent se označil za nižší střední třídu, ikdyž se pak zjistilo, že vlastní automobil Tesla. Prostě naše vnímání o tom, co je norma je velmi zkreslená. Ovlivněná kontextem a prostředním, v kterém se pohybujeme. Prostě pokud všichni kolem Vás vlastní automobil Tesla, nemáte pocit, že jste boháči. No, ale představte si že takový člověk by rozhodoval o sociálních dávkách nebo tom, co potřebují skutečně chudobou ohrožené skupiny…
Individualita. Osobní zkušenost. Pravá mozková hemisféra.
Jenže tato skutečnost, jak jsem na své cestě zjistila, je pro nás jednotlivce druhotná. Objektivita nebo statistická signifikance nemusí mít žádnou důležitost v našem životě a v tom, co je skutečně pro nás dobré.
To, že pro průměrného člověka něco funguje, nebo je něco dobré, nic nevypovídá o tom, jakou volbu máte udělat a co je dobré zrovna pro vás. Dejme si příklad. Ministerstvo zdravotnictví sleduje statistiku kvalit porodnic. Moje kamarádka si na základě toho vybrala porodnici. Šla po datech. Jenže ouha. Nakonec nebyla spokojena. Proč? Protože kritéria, která bralo v potaz ministerstvo – např. jako kvalita přístrojového vybavení, schopnost intenzivní péče o rizikové novorozence apod – nebyla pro ni důležitá. Ona nebyla riziková rodička a spíše by ocenila individuální přístup a intimitu. A to je zcela něco jiného. Prostě její konkrétní potřeba a hodnoty byly zcela odlišné od nějakých statistik.
Zde přichází na scénu tedy naše konkrétní hodnoty, prožívání, emoce, vnímání. Svět, který není vidět, který máme uvnitř sebe, ale který je pro nás stejně reálný jako ten vnější. Právě to, jak na věci nahlížíme ovlivňuje i to, jak je prožíváme. Jak vnímáme svět.
Až integrací obou můžeme být celiství a naplnění.
Bohužel, v dnešní společnosti vnímám příklon jen jedním směrem. Často přeužíváme svoji mysl a zapomínáme na zklidnění. Na to, co učí šamani – že vnější svět je jen polovina celku. Že zde existuje něco dalšího. Neviditelný svět ducha.
Já jsem na své cestě jsem zjistila, že oboje je potřeba. Mysl i srdce. Data i osobní prožitek, zkušenost. Citlivost i síla. Vše je propojené v celek. Naše vnitřní prožívání a vnější svět. Nejlépe fungujeme, pokud zapojujeme obě mozkové hemisféry – mimo jiné proto Einstein šel hrát na housle, když potřebovat vyřešit nějaký analytický problém.
Věřím, že pokud bychom uměli oboje lépe v sobě integrovat, propojit a žít, svět by byl mnohem lepším místem. Totiž vedle efektivity, zisku a růstu, bychom uměli opět ocenit i pouhé bytí spolu nebo přírodu. Nebyli bychom tolik vystresovaní, neboť bychom opět uměli odpočívat a byli v souladu se sebou samým. Lépe bychom si rozuměli, uměli bychom naslouchat svému vnitřnímu světu. Žili bychom více své hodnoty a méně bychom byli ovlivnitelní.
Proto osobně moc ráda do svého programu zapojuji kreativní činnosti jako malování mandal nebo nyní nově se učím malovat s akvarelem. Také proto jsem prošla šamanským výcvikem. Ten nás učil jít mimo čas a prostor, kde se nachází dle starých šamanů prostor ducha, velké podpory, léčení a inspirace. Když dovolíme své mysli, aby se uvolnila a dovolíme své imaginaci, aby se opět probudila, dějí se zázraky.
Koučovací tip: Najděte si jednu drobnou kreativní činnost, kterou můžete v blízké době zrealizovat. Může to být psaní deníku, malování nebo jen tak tvoření z klacků a větviček s dětmi.
PS: Pokud byste chtěli trochu té kreativity využít i prakticky, např. při řešení nějakého vašeho aktuálního problému v životě nebo podnikání, mrkněte na můj nový Workbook, který právě takové techniky využívá. Více zde: Úvod – Jana Drlíková – Koučka a mentorka (janadrlikova.cz)