Znáte ho? Takový ten hlas ve Vaší hlavě, který hovoří o tom, že jste moc tlustá. Anebo, abyste mlčela a nesdílela svůj názor. Nebo že nemáte šanci uspět, ostatní se Vám budou smát apod. Já ho znám moc dobře. Mnoho let jsem ale o něm ani nevěděla. Ne že by tam nebyl. Ale byl tak hluboce se mnou spojen, že žádný jiný hlas jsem moc ani nevnímala. Myslela jsem, že jsem to já, že jsem taková. Že to je normální a běžné. Že to tak mají všichni.
No, ano, všichni máme svého vnitřního kritika. Ale ne všichni jsou s ním tak srostlí a ne u všech je vnitřní kritik tak silný– díky Bohu. Zde nabízím několik tipů, pokud jako u mě, váš kritik obsadil většinu myšlenkových procesů a přemýšlení o sobě či o světě. Tipy vychází, jak z mé vlastní praxe, práci se sebou, koučovacích a osobně rozvojových technik a ze skvělé knihy Playing big od americké koučky Tary Mohr.
Kdo je to vnitřní kritik a proč bych si ho měla začít všímat
Můžeme metaforicky říci, že vnitřní kritik je naše jedna část, která se nás snaží chránit. Různí autoři mu dávají různá jména – psycholog Tipping ve skvělé knize Radikální odpuštění hovoří o „záškodnickém já“, další psycholog Plotkin o této naší části hovoří jako o „poslušném vojákovi“, koučka Tara Mohr hovoří o vnitřním kritikovi. Jedná se ale pořád o ten samý „hlas“. Někteří hovoří o tom, že je to nějaká naše zraněná část v dětství, která už nikdy nechce zažít danou emoční bolest (například posměch od spolužáků), a tak se nás všemožně snaží od podobné situaci uchránit. Možná je to hlas, který jsme převzali od přísných rodičů či učitelů. To až tak není důležité.
Důležité je, jak ho poznáme. Zde je pár tipů: když ho slyšíme, svět se stane černo-bílým. Naše myšlenka nemá šanci na realizaci. Je jisté, že se znemožníme a v našem novém projektu se něco pokazí. Není zde prostor pro ošetření rizik, není zde prostor pro zlepšení, pro otázky typu – a co mohu udělat proto, aby se to či ono nestalo? Není zde prostor pro učení a zlepšování. Většinou se jedná o promluvy, které nás ponižují, anebo „útočí“ na naše slabá místa. Poznáváte ten hlas?
Tip: zamyslete v kterých oblastech o sobě smýšlíte nepřátelsky. Tak, jak byste nikdy o žádném člověku, kterého máte rádi, nepřemýšleli. Tak, jak byste k někomu milované nikdy nepromluvili. Všimněte si, kdy a jak k sobě takto promlouváte. Doporučuji si pár dní vést poznámky nebo deník.
Jak umlčet vnitřního kritika a začít naslouchat moudrému učiteli
Musím říct, že kdybych tento tip věděla, když jsem byla mladá, ušetřila bych si spoustu energie a trápení. Když už tento hlas v sobě dokážeme identifikovat, často s ním začneme totiž vést dialog. Snažíme se ho přesvědčit, že to tak není. Anebo se snažíme ho potlačit. Žádná z těchto taktik nefunguje a ani fungovat nemůže. Dialogy s vnitřním kritikem končí pouze frustrací. On má totiž navrch. On vás totiž moc dobře zná, a vždy bude mít v rukávu dalších deset důvodů, proč se něco nevydaří anebo vymyslí dalších deset důvodů, proč na to nemáte – a to přesto, že vy jste jich už 99 prokázali jako mylných.
Proto se mi líbí doporučení Tary Mohr se k vnitřnímu kritikovi chovat spíše jako k malému ublíženému dítěti. Víte o něm, přijímáte ho, ale neděláte na základě jeho názorů rozhodnutí o svém životě. Naopak, pro rozhodnutí si pozvete svoji „moudrou část“. Někdo hovoří o moudrém učiteli, někdo o moudrém mentorovi. Každopádně „hlas“, který vás podpoří udělat skutečně to nejlepší možné rozhodnutí. Jak tento moudrý hlas v sobě najít a aktivovat?
Zde mám pro vás dva tipy:
1
Zkuste si na chvíli udělat pohodlí, sednout si, pustit si klidnou hudbu a jen dýchat. Až se zklidníte, zkuste si vizualizovat, jak by ten váš moudrý učitel, nebo moudrá učitelka, vypadal/a. Představte si, jak by k vám hovořil/a. Co by vám na danou situaci asi tak řekl/a, co by vám poradil/a. zkuste s ní vést chvíli dialog.
2
Druhý tip začíná jako první. Jen místo moudrého učitele si představte sebe sama o 20 let starší a moudřejší. A aby vám to šlo lépe, zkuste se nyní z momentu, kde jste trochu povznést. Podívejte se na sebe z nadhledu. Představte si, jak z výšky vypadá váš dům, místo, kde nyní bydlíte. Trochu se proletíte v oblacích, zjistíte, jak je svět krásný. A teď si představte, že se vracíte zpátky na zem, ale mezitím se čas posunul o 20 let. A vy přistáváte přímo před vašimi dveřmi. Kde nyní bydlíte? Kdo vám jde otevřít? Jak vypadá? Promluvte si se svým starším já. Co by vám poradilo. Jakou moudrost získalo? Jaká cesta k této moudrosti vede? Jakou píseň duše slyšíte zpívat?
Ať tak či tak, v obou případech se k dané představě vracejte. Zkoušejte si svůj moudrý hlas představit v rozličných situacích života. Jak by se moudrý učitel nebo vaše starší moudřejší já rozhodlo. Co by vám poradilo. Zkoušejte se více a více identifikovat s touto Vaší moudřejší části. Ideálně si ji nějak pojmenujte.
Moudrý učitel přináší do života a rozhodování barevnost, rozmanitost a možnosti řešení. Nikoli však růžové brýle.
Většinou si uvědomíte, že z této moudřejší pozice je svět mnohem barevnější. Váš projekt možná má nějaká rizika, ale ta se dají řešit a ošetřit. Vaše rozhodnutí je odvážné, a pro tu nejlepší volbu potřebujete získat ještě nějaké informace nebo možná i zkušenosti. Všimněte si – tento hlas není optimisticky naivně „sluníčkářský“. On vám neříká, že vše je báječné, růžové a dopadne dobře. Jen je mnohem víc v nadhledu, v rozvaze, podporující, přátelské k Vám a pravdivé.
Za čas, budete tento hlas v sobě vnímat více a více. Místo negativních a urážlivých myšlenek se objeví myšlenky podporující, hledající možnosti řešení, nové cesty, ale i upřímné pravdy. Přesně takové, jaké byste si od moudrého učitele nebo mentora, nebo své starší a moudřejší části, představovali.
Pokud byste se rádi více ponořili do práce se svým vnitnřím kritikem a podívali se na oblasti, ve kterých Vás sabotuje, zamluvte si první krátkou konzultaci zdarma.