Jak souvisí pohyb a sebevědomí, klid a vyrovnanost? A proč se pořád v sebe-rozvojových kruzích opakuje, že je užitečné dát sebe na první místo? Dozvíte se v novém článku na blogu.
Nedávno jsem potkala kamarádku po delší době. Zářila. Byla stejná, a přesto jiná. Něco jako by z ní vyzařovalo. Takové vnitřní štěstí a klid.
Sport jako nutné zlo
Když před možná skoro rokem mi sdílela, že má sen běžet závod, myslela jsem, že to je jen o sportovním výkonu. Bez mučení se přiznám, že já osobně mám ke sportu vlažný vztah. Na jednu stranu chápu, že k životu patří. Nicméně nikdy v mém životě neměl velké místo. A pokud ano, tak to bylo s pocity „měla bych“ – měla bych cvičit, běhat, protože bych měla zhubnout – to byla většinou ta moje hlavní motivace. Po letech jsem si našla cestu ne ke sportu, ale k pohybu jako takovému (pokud vás téma přirozeného pohybu zajímá, rozhodně doporučuji sledovat moji kamarádku Hanku Krejčí a její skupinu Prapohybu).
Mám ráda pěší túry nebo výlety na kole. Ale tam mi v první řadě nejde ani tak o sport, jako o prožitek, bytí v přírodě. Relaxace, dobytí baterek. Navštívení nových míst. A ano mimoděk je tam i pohyb. Ráda cvičím jógu, jelikož jsem v propojení se svým tělem a dechem. Pomáhá mi se stáhnout se z „hlavy“ do těla. Do tady a teď. Dlouho jsem chodila do fitka, spíš ale proto, že to bylo efektivní a mému tělu to dělalo dobře. Cítila jsem se nabitá energií, ale upřímně, moc mě to nebavilo. A tak jsem snu mé kamarádky nepřikládala moc velkou váhu.
Splnění si snu
Když po roce přišla a vyprávěla, jak skutečně splnila svůj limit, jak uběhla svůj první závod a ještě v daném čase, byla jsem překvapená, jak moc z ní vyzařuje nadšení. Krása. Harmonie. Klid. A sebevědomí. Něco se v ní změnilo. Přemýšlela jsem nad tím. Nevím to jistě, ale mám teorii, o kterou se s vámi podělím. (A tím neodporuji i faktům, že sport a běh podporuje tvorbu různých důležitých hormonů ovlivňující naše dušení zdraví, jako jsou např. endorfiny, takzvané hormony štěstí.….).
Pozornost k sobě
Věřím, že to, že dala po dlouhé době sebe na první místo bylo to, co ji změnilo. Zjistila, co je pro ni důležité, co jí baví. A šla si za tím. Dala tomu prioritu. Dala sobě prioritu. Ne rodině, ne dětem, ne práci a očekávání okolí. Jen svému přání a svému snu. A to je krásné. Když se sami pro sebe staneme důležití a hodnotní. V krásné knize, kterou teď čtu – Citadela od Antoine de Saint-Exupéryho, je myšlenka, která mě v této souvislosti napadla. Že smysl našeho života je to, za co směňujeme svůj čas. Někdo za vládnutí, někdo vyšívá krásné pláště, jiný se stará o děti. Tato činnost, nás pak zušlechťuje my se směnujeme za něco, co nás přesahuje. A tak mě napadlo, že směnovat svůj čas za sebe sama je to nejvíc, co někdy můžeme udělat. Protože, kam jde naše pozornost, tam jde naše energie. A to roste a sílí v našem životě.
Otázky k zamýšlení:
Kam dáváte svoji pozornost vy?
Odkrývání vnitřních kvalit a darů
Nedávno jsem tu hovořila o tom, že jen my jsme zodpovědní za své sny a touhy. A tak, když vezmeme zodpovědnost za svůj život a rozhodneme se pro ty sny něco udělat, ono nás to promění. Věřím, že to, co nás baví, má hluboký důvod. Odkrývá v nás dary a kvality, které přirozeně máme. Nevím, jestli to znamená, že nutně pak musíte být profesionální sportovec. Ale možná to znamená, že vás životní moudrost vede skrze konkrétní aktivitu k objevení nových obzorů. Překonání svých limitů. Dosažení dříve nemyslitelného. A to je mocné. To ve vás přirozeně probouzí vnitřní sebevědomí a důvěru. Sami sebe si začínáte více vážit.
Otázky k zamýšlení:
- O čem sníte a zatím si to nedovolujete? Jaké sny se vám vrací?
- Co nejmenšího teď můžete pro své sny udělat?